pondělí 28. prosince 2015

posedla

a.bvoltaire.fr/dominiquejamet/

Posedlá

   Manuela Carmena (1944) se stala v květnu starostkou Madridu, její strana Podemos dostala 31% hlasů a s podporou socialistické strany ji v městském zastupitelstvu zvolili. V období Frankova režimu vystudovala právo, pracovala v advokacii a soudnictví. Formována vším možným, ale hlavně militantním levičáctvím a  nenávistí proti ostatním. I když se na radnici tváří velmi lidsky (vládnout je naslouchat, snížila nájmy sportovišť ve městě, zorganizuje mezinárodní fórum míru v Madridu atd.), za fasádou její přítulné stařecké tváře se skrývá úporná nenávist revoluční gardistky z třicátých let.
  A změní názvy  250 ulic v Madridu, které mají konotaci s minulostí, kterou tak nenávidí. Po Frankově smrti došlo k přejmenování spousty ulic a odstranění jeho soch. Starostka chce víc. Klinex a úplnou deratizaci. Náměstí "Ať žije Španělsko" ji irituje, protože tento slogan používali falangisté, tedy už nebude žít dál tento půvabný název. Podobně  Náměstí mučedníků, na počest umučených kněží, ulice Muñoze Seci, největším zločinem tohoto básníka bylo, že byl monarchistou, kterého revoluční gardisté zastřelili. Podle vyjádření této revoluční stařeny tato jména tak uráží paměť, že musí být změněna.
   Podle španělského žurnalisty Juana E. Pflügera v gaceta.es její projekt odpovídá její revanšistické ideologii. Žurnalista píše, že mnohá jména připomínají zavražděné levicovými milicemi před občanskou válkou. Mnozí byli zabiti z náboženských a politických důvodů socialistickými, anarchistickými a komunistickými milicemi v zóně kontrolované Lidovou frontou. Mnohé ulice připomínají hromadnou popravu na místě dnešního hřbitova Paracuellos. Koncem listopadu 1936 zde Lidová fronta nechala hromadně popravit 5000-8000 vězňů svezených na místo z madridských věznic, jednalo se o buržoazii, vojáky, kněze a falangisty. Ulice Matiase Montera, toho zabili socialisté v r. 1934, když distribuoval pravicový tisk. Mnozí zavraždění pouze podporovali pravicové strany v období Druhé republiky, dávno předtím než vypuklo povstání - např. ulice Lorenza Gonzálese.
  Caudillo, od jehož smrti uplynulo čtyřicet let, byl pučistou, vítězným v brutální občanské válce a čtyřicet let Španělům diktoval svoji vůli. Je na druhé straně pravdou, že po stopadesáti letech chaosu, válek, revolucí, kontrarevolucí, převratů a bídy, nastolil stabilitu a normalitu ve společnosti a ekonomický rozvoj spojený s industrializací. Podařilo se mu vzdálit Španělsko od katastrofy druhé světové války. Ne náhodou generál de Gaulle považoval caudilla za velkého Španěla a státníka. Konečně při příležitosti čtyřicetiletého výročí jeho smrti se velká většina historiků nevyjadřovala negativně k jeho historické roli.
  Madridská revolucionářka přejmenuje též náměstí Margarety Thatcherové, dostane jméno po loni zemřelém Pedru Zerolovi, militantním socialistovi a prezidentovi národní federace gayů a leseb.
   A co píše Rafael Dávila Álvarez, vnuk generála Dávila, který též v Madridu přišel o ulici, v otevřeném dopise rudé starostce.
   Jsem voják, patřil jsem k zeleným baretům, byl jsem parašutistou, specialistou generálního štábu. Ano, přejmenovat ulici bylo zcela urgentní. Madridští občané mohou klidně spát s vědomím, že ulice generála Dávila již neexistuje. Jaká úleva. Už nemusí vaše administrativa města kolabovat. Bez přehánění schvaluji tento krok,  můj děd, od kterého jsem se hodně naučil, moudrý, čestný a skromný člověk - žádná ulice ve městě, kde vy jste starostkou, nesmí nést jeho jméno. V tomto městě jste povýšila fanatismus, sektářství a ideologii na zákon.

Žádné komentáře:

Okomentovat