pátek 22. ledna 2016

evropa konec

aaaizvestia.ru/news/601644

Panika v Evropě

Spisovatel Alexandr Prochanov miluje Evropu, její minulost i přítomnost, jeho články jsou plné nostalgie a rozechvění z možných konců, kam vládnoucí pomatenci a ignorance Evropanů Evropu dovedli.
  V Izvestijích se  zamýšlí nad současnou Evropou, tedy spíš Evropskou unií, pouze tam došlo ke kolapsu všeho rozumného, mimo-unijní země nefungují až tak tragicky. Evropa sténá. Severoafričané, kteří ještě nedávno tonuli u tureckého pobřeží, škrabali se na řecké skály a prosili Evropany o kousek chleba, nyní šturmují hranice  a háží po policii, co právě mají po ruce. Na Silvestra organizovali lov na mladé Němky. Honili, svlékali a znásilňovali.  Co se to děje, naříkají evropští moralisté. Jak to, že neoceňují naše pomocné ruce, naši tolerantnost? Tito vizionáři a moralisté nechápou psychologii lidí, kteří přišli do Evropy ze severní Afriky a Blízkého východu. Zachránili se před evropskými bombami, od raket, od evropské munice. Utekli ze svých hořících měst a rozbitých svatyň.
  Nepřijeli do Evropy za kouskem chleba, ani za prací. Zachránili se před smrtí a jsou vedeni touhou po pomstě. Evropané jsou pro ně nepřáteli, strůjci katastrof, jejich bídy a vidí v nich ničitele své civilizace, svého arabsko-islámského životního stylu. A co evropská veřejnost? Levičáci, liberálové i Merkelová požadují od Evropanů ještě víc tolerantnosti, trpělivosti, větší kvóty do jednotlivých zemí Unie. Očekávají, že je Evropa polidští, zjemní jejich srdce.  Evropa a velké Německo zapomněli na svoji minulost. Evropské země ztratily vůli k další existenci, k dalším bojům, zapomněli na svoje státní zřízení, na velkou evropskou kulturu. Německo zapomnělo na kolínskou katedrálu, na D
ürera, zapomnělo na k nebesům se vzpínající gotiku. Na Bacha, Beethovena, Vágnera. Na filozofy - Kanta, Hegela, Schopenhauera, Nietzscheho.   Evropa se proměnila v něco amorfního, připravena otevřít brány davu, který ji nenávidí. Osud Evropy a Německa je zpečetěn. Jejich území zalije jíl arabské nenávisti.  Uprostřed začínajících krutostí se probudí nacionalisté, už nyní je jich víc než těch levicových, antifašistů, humanistů a dalších adeptů multikulturalismu. Brzo se k nim přidruží národní vůdci, budou proklínat vše, co povstalo po roce 1945. V těchto podmínkách není fašizace Německa a Evropy žádnou utopií. Stejně jak není utopií konec liberálně tolerantní Evropské unie. Evropská unie mění barvu a vyvíjí se. Její hranice se pohybují, i Polsko je toho nápadným příkladem, když pečuje o svoji těžce vydobytou státnost. Jejich konzervativní strany říkají, že stát se potřebuje bránit. Stát je integrující silou, v níž národ reflektuje své historické místo a poslání, kde se realizuje jeho tvořivá energie a budoucnost.  Noví polští vládci kladou na první místo zájmy svého státu. Vždycky to tak bývá: v krizi je nezbytné posílit stát a jeho centrální moc. 
   A co bude s Evropou v příštích desetiletích? Je to opravdu Evropa - nemocná, bezmocná, vydaná všanc hloupému býkovi? Konec staré Evropy? Nebo se vzpamatuje, odvrhne to zvíře a sama jako Afrodité se zrodí z blankytné mořské pěny...

Žádné komentáře:

Okomentovat