aaaailfoglio.it/articoli/2016/01/25/leuropa-dei-sepolcri-imbiancati___1-v-137439-rubriche_c229
Walter Russell Mead je významný americký politolog, profesor Bard College, zakladatel New American Foundation. V italském il Foglio analyzuje současnou Evropu (EU).
O Evropě
Američané jsou často šovinisty, přeceňují potíže ostatních a svoje nevidí. Ale nepamatuji Evropu tak rozdělenou, tak slabou a zmatenou jako nyní. Západ čelí krizi své identity. Pokles amerického vlivu ve světě přispívá k této krizi. Ale zůstaňme u Evropy, od války nikdy nebyla tak rozdělená. Hluboké propasti. Sever proti jihu, západ proti východu. Anglie proti ostatní EU. To všechno v politické rovině, ale krize je hlubší. Jsou to neřešené problémy, které jsou v základu evropskounijního projektu samotného. Narušují vývojovou dynamiku.
Dva zdroje současné krize.
Krize evropského ekonomického modelu a duchovní krize evropské postmoderní společnosti. Sociální stát v současné podobě není udržitelný, ten problém se prohlubuje extrémně nízkou porodností v EU. Např. v Itálii, kde je porodnost jedna z nejnižších a navíc k tomu přistupuje velmi slabý, neefektivní a na klientelismu založený stát, jsou problémy největší.
Evropská duchovní krize má mnoho podob, současná kultura se zcela odcizila svým nejhlubším kořenům. Tři nejdůležitější síly evropské historie, ne nutně v symbióze: křesťanství, nacionalismus, osvícenství. Křesťanství může přirozeně degenerovat v klerikalismus a reakci. Nacionalismus v šovinismus a fašismus, osvícenství čelí nebezpečím totalitarismu. Nicméně tyto tři síly v duchovní podobě iniciovaly kulturní a sociální vzmach evropské společnosti. Je zajímavé, že v současném evropskounijním projektu se žádná z těchto tří sil neprojeví. Křesťanství je v nejlepším případě považováno za starou relikvii nebo plodí rozpaky; nacionalismus se považuje za něco destruktivního a osvícenství je obětováno na oltář jakési tolerance pro jiné kulturní a náboženské normy islámské imigrace.
Bída současné Evropy.
Odcizení své původní podstatě. Spíš než nějaký konflikt civilizací v Evropě, jde asi o konflikt dvou krizových modelů: evropskounijního a islámského. Islám prochází velmi problémovým obdobím: sektářské války, náboženský fanatismus, neúspěšná modernizace. Z kotle občanských válek, ekonomických katastrof a politické blokace přichází miliony imigrantů do Evropy. Mísí se tu fanatici různých žánrů, od středověku neviděla Evropa něco podobného. A to všechno přichází právě v okamžiku, kdy evropská civilizace zápolí sama se sebou. Nezvladatelná destruktivní síla míří do Evropy neschopné odpovědi - unifikované příkazy EU a Evropa méně svobodná než kdykoliv jindy. Není to muslimská imigrace, která způsobila krizi eura a britské odmítnutí současné EU. Evropská krize je hlubší: dekadence jejich přirozených duchovních a kulturních sil, které kdysi vytvořily nejdynamičtější kontinent planety. V Bruselu pracují tisíce eurokratů údajně pro postdějinnou budoucnost.
Evropskounijní pacifismus.
Jsou vůbec evropské demokracie schopny bojovat s kalifátem? Po hrůzách první světové války se Evropa snažila vyhnout jakémukoliv konfliktu. Tango se ale tančí ve dvou. Velká Británie, Francie atd. nechtěly válku, ale Stalin a Hitler měli jiné nápady. Dnešní problémy v Evropě jsou velmi podobné těm v třicátých letech. Současný pacifismus a nechuť zbrojit nebrání válce, ale přivolávají ji. EU přivolá kataklyzma. Hrozba islámského státu není konvenční - je symbolem úspěchu války džihadu.
Evropská slepota vůči islámu má i další kořeny. Demografické: katastrofická (ne)porodnost, růst průměrného věku dožití znamená, že Evropa je dominovaná starší populací. Taková společnost neoceňuje sílu idejí, které naplňují mladé. Na jedné straně indiference a pasivita evropské stárnoucí společnosti, na druhé straně fascinace silou náboženské ideje. Evropská prosperita vcelku brání pochopit mentalitu těch, kteří cítí, že mohou vše vyhrát a nic ztratit.
Krize evropského ekonomického modelu a duchovní krize evropské postmoderní společnosti. Sociální stát v současné podobě není udržitelný, ten problém se prohlubuje extrémně nízkou porodností v EU. Např. v Itálii, kde je porodnost jedna z nejnižších a navíc k tomu přistupuje velmi slabý, neefektivní a na klientelismu založený stát, jsou problémy největší.
Evropská duchovní krize má mnoho podob, současná kultura se zcela odcizila svým nejhlubším kořenům. Tři nejdůležitější síly evropské historie, ne nutně v symbióze: křesťanství, nacionalismus, osvícenství. Křesťanství může přirozeně degenerovat v klerikalismus a reakci. Nacionalismus v šovinismus a fašismus, osvícenství čelí nebezpečím totalitarismu. Nicméně tyto tři síly v duchovní podobě iniciovaly kulturní a sociální vzmach evropské společnosti. Je zajímavé, že v současném evropskounijním projektu se žádná z těchto tří sil neprojeví. Křesťanství je v nejlepším případě považováno za starou relikvii nebo plodí rozpaky; nacionalismus se považuje za něco destruktivního a osvícenství je obětováno na oltář jakési tolerance pro jiné kulturní a náboženské normy islámské imigrace.
Bída současné Evropy.
Odcizení své původní podstatě. Spíš než nějaký konflikt civilizací v Evropě, jde asi o konflikt dvou krizových modelů: evropskounijního a islámského. Islám prochází velmi problémovým obdobím: sektářské války, náboženský fanatismus, neúspěšná modernizace. Z kotle občanských válek, ekonomických katastrof a politické blokace přichází miliony imigrantů do Evropy. Mísí se tu fanatici různých žánrů, od středověku neviděla Evropa něco podobného. A to všechno přichází právě v okamžiku, kdy evropská civilizace zápolí sama se sebou. Nezvladatelná destruktivní síla míří do Evropy neschopné odpovědi - unifikované příkazy EU a Evropa méně svobodná než kdykoliv jindy. Není to muslimská imigrace, která způsobila krizi eura a britské odmítnutí současné EU. Evropská krize je hlubší: dekadence jejich přirozených duchovních a kulturních sil, které kdysi vytvořily nejdynamičtější kontinent planety. V Bruselu pracují tisíce eurokratů údajně pro postdějinnou budoucnost.
Evropskounijní pacifismus.
Jsou vůbec evropské demokracie schopny bojovat s kalifátem? Po hrůzách první světové války se Evropa snažila vyhnout jakémukoliv konfliktu. Tango se ale tančí ve dvou. Velká Británie, Francie atd. nechtěly válku, ale Stalin a Hitler měli jiné nápady. Dnešní problémy v Evropě jsou velmi podobné těm v třicátých letech. Současný pacifismus a nechuť zbrojit nebrání válce, ale přivolávají ji. EU přivolá kataklyzma. Hrozba islámského státu není konvenční - je symbolem úspěchu války džihadu.
Evropská slepota vůči islámu má i další kořeny. Demografické: katastrofická (ne)porodnost, růst průměrného věku dožití znamená, že Evropa je dominovaná starší populací. Taková společnost neoceňuje sílu idejí, které naplňují mladé. Na jedné straně indiference a pasivita evropské stárnoucí společnosti, na druhé straně fascinace silou náboženské ideje. Evropská prosperita vcelku brání pochopit mentalitu těch, kteří cítí, že mohou vše vyhrát a nic ztratit.
Žádné komentáře:
Okomentovat