čtvrtek 26. května 2016

bergoglio

Katolický papež (téměř)

Alexander Kissler se v konzervativním magazinu Ciceru zabývá papežovým interview ve francouzském katolickém La Croix. Papež řekl otevřeně, co už říká dlouhé měsíce, že pojmy katolická církev a Kristus nemají už smysl, jsou to mrtvé pojmy dobré jen k sebemarketingu koniášského Argentince. Papež relativizuje hodnoty a škodí církvi i světu.
   Možná je to úplně jinak a Františkův pontifikát je jenom vtip, který veřejnost bere vážně. Možná, že ve Vatikánu jenom najali argentinského komedianta, aby bavili televizní kanály. Ach, ach, není tomu tak. Věci se mají jinak, je to horší: Bergoglio je moci si vědomý, užvaněný a na katolické církvi moc nezainteresovaný relativista.
   Na začátku to bylo zábavné. Korpulentní sympaťák na papežských prknech, popřál „dobrý večer“, nebo „dobrý apetit“, a vždycky nějaký fór. Chtěl chránit čest své matky třeba i pěstí. Katolíkům radil, že se nemusí množit jako králíci. Opravdu nekonvenční následovník cizelovaného, antirelativistického předchůdce teologa Benedikta XVI. Poloironicky přiznával, že není zrovna velkým teologickým majákem.  Jeho argentinské fóry a řečnické triviality začaly zraňovat. Františkův pontifikát ohrožuje církev a zamlouvá se těm, kteří církev nemají v lásce. Tluče katolíky po hlavě, ale nekatolíkům nehlásá Kristovo poselství. Statistiky jsou neúprosné, lidé houfně církev opouští, počet zájemců o kněžské povolání se blíží k nule, vyhlásil rok milosrdenství, ale málokdo na to slyší a do Říma se věřící nehrnou.
    Bergoglio dává rád inteview, řeční a směje se. Jsou to obvykle mediální senzace. I tím relativizuje výjimečnost papežského úřadu. Interview v La Croix už nevzbudí žádné pochyby: papež se nevyhne žádné pošetilosti a urážce vůči vlastní církvi. Hlavní, aby mu tleskala kdejaká tribuna. Teror islámského státu - jedním dechem dodává, že i Kristovy učedníci chtěli ovládnout svět. Církev jako potenciální teroristická organizace – ujelo mu to, nebo záměrně?   Co si mají křesťané myslet, na Blízkém východě jim od fanatických muslimů hrozí smrt a papež o tom tlachá. Nenechal je cynicky ve štychu?  Kdo srovnává všechno se vším, ztratil vlastní názor. Co říci k církvi, jejímuž pastýři je obtížné se přihlásit k spásonosné roli katolické zvěsti. 
    Papež v interview srovná hidjab se symbolem kříže. Část oděvu a symbol tisícileté mučednické víry. Je to totéž? Křesťanské kořeny podle papeže Evropa nemá. Dál to nespecifikoval. Řídí se mottem „nic přesného se neví.“  
    Naivní, pokud ne přímo hloupé je papežovo tvrzení, že války se vedou proto, že existují výrobci zbraní. Jakoby se nedaly vést války noži, kameny, kanystry benzínu, kopím atd., málem těmito nástroji Hutu  téměř zničili celou Tutsi populaci ve východní Africe. Papež antikapitalista.
   Tlachalovi je všechno jedno. Žije situacemi a stále novými marketingovými technikami. Papež je protagonistou „situační etiky,“ říká teolog Robert Spaeman.  Teologií neposkvrněný mluví o diakonech v římskokatolické církvi a nevědomost maskuje, zřídí na to komisi. Papež by měl asi vědět, že od r. 2002 se tím zeširoka zabývá mezinárodní teologická komise „vývoj a perspektiva diakonátu v církvi“. Chce přijít s něčím novým,  zavděčit se ženám (možným diakonkám) nebo o problému nemá ponětí? Nikdo neví.
   Bergoglio zná svá rizika a nebezpečí, když tak plácá. Žádnému jinému tématu se od počátku tak nevěnoval – „Co  klepů a klábosení v církvi“, nezapomene stále připomínat.  „Klepy zničí společenství“,  „Klepy a pomluvy znamenají terorismus a jsou jako bomby“  atd. 
   V jednom je nekompromisní a relativismus stranou – plísnění a peskování kněží. Kněz, to je něco špatného v tomto pontifikátu. Klerikalismus je nejhorší nadávkou. Kněžství se v papežově fantazii blíží sadismu. Nelze se divit, že mezi italskými biskupy je tak špatná atmosféra. Papežovy nálady a překvapení jsou otravné a skličující.
    Papež vstoupil proklamací „Amoris laetitia“ na pole rodiny, manželství a rozvodů. Zvrátil církevní principy škrtem pera. Papež musel vědět, že to rozdělí církev a navodí možné schisma. Podle papeže hranice mezi objektivně hříšným jednáním a zbožným činěním neexistuje. Zkapalňuje všechno, ten, který měl být skálou.
  24. dubna navštívil neočekávaně shromáždění „Sociální spravedlnost a životní prostředí“ v zahradě Borghese a spontánně řečnil: „Kdo patří k tomu nebo onomu náboženství, na tom vůbec nezáleží. Všichni se domluvíme a budeme se respektovat.“
   Zdrženlivost, pokora, zodpovědnost a víra tomuto papeži nic neříkají. Jeho následník zdědí duchovně vyprázdněnou a nejistou církev. Tragičnost tohoto argentinského pontifikátu snad církev přežije.

Žádné komentáře:

Okomentovat