čtvrtek 22. září 2016

globalizace elita

Finanční elita za osm let nic nepochopila

 Píše Alfonso Tuor v Ticinonews. Po osmi letech od bankrotu Lehman Brothers nikdo z politiků ani ekonomů nepřišel s receptem na ekonomickou obnovu a rozumnou evropskou integraci. Dalo by se očekávat, že během osmi let po obrovské finanční krizi se otevře v Evropě diskuze o variantních ekonomických strategiích.
  Země středozemního rimu potřebují flexibilnější ekonomickou politiku - politiku větších výdajů. Negativní postoje Wall Streetu k vyšší úrokové míře by měly být důvodem zamyšlení a reflexe. Diskuze mezi politiky, centrálními bankéři a ekonomy  ukazují, že příčiny krize 2008 nebyly pochopeny a pokračuje se v neadekvátní ekonomické politice a žádané efekty nenastupují. Pozorujeme perverzní jevy jako je tisk peněz bez rozmyslu a historicky nejnižší úroková míra a v Evropě a Japonsku dokonce negativní úrok.

Globalizace bez pravidel

   Jestliže elity nepochopily nebo nechtějí pochopit, pak intuice lidu  uchopuje podstatu problému západní ekonomie: globalizace bez jakýchkoliv pravidel, liberální fundamentalismus (který vůbec nezabrání formování monopolů) a nakonec neobyčejně problematická váha finančního sektoru, který s velkými multinacionálními korporacemi určuje politiku západních zemí. Vzpoura voličů a  odklon od systémových stran mohou otevřít cestu z krize.
    Problémů je hodně, idejí málo. V Řecku jednali ministři financí středozemního rimu – většinou socialisté – ideje se neobjevily, opakují, že chtějí rozpočtovou flexibilitu a větší výdaje financované centrální bankou. Ubohé ideje a ubohá analýza. Politika restriktivního rozpočtu tyto země nezachrání, stejně tak jako politika větších výdajů. Levné finance nenastartovaly růst. Dnes už nečelíme běžné finanční krizi, ale krizi celého systému, jak ho známe poslední desetiletí.   

Kde začít?

   Nezbytné čelit deflačním tlakům, které jsou symptomatické pro chaotickou globalizaci, od destabilizace pracovních trhů (nezaměstnanost a špatně placené pracovní posty) až po neúnosnou váhu finančního sektoru. Japonsko už zkoušelo všechno, aby se zbavilo krize. Expanzívní finanční politika, finanční úlevy občanům -  ekonomická obnova se vždy brzo vyčerpala. V Evropě centrální banka lavíruje před krizovou hrozbou. Země s velkým zadlužením mohou čerpat nízkoúrokové finanční prostředky, injekce do burzovních obchodů atd. Nezvedlo to spotřebu ani investice. Tisk peněz a negativní úrok přece musí vést k ekonomickému boomu. Nic takového se neděje, ba naopak pozorujeme signály ještě většího utlumení.  

Lid je naděje do  budoucnosti

  Nejen hrozná ekonomická realita, ale neschopnost (pseudo)elit analyzovat situaci a volit adekvátní politiku. Naštěstí se zdá, že kde selhávají elity, nastupuje volič a jeho intuice. Zpět promyslet principy eura nebo zpět k národní měně, rozumný protekcionismus a konec masové imigrace. Konsolidovat trhy: pracovní síly, finanční, ekonomické.

Revolta voličů je naděje pro budoucnost

   V Spojených státech na rozdíl od Evropy se negativní aspekty globalizace Donaldem Trumpem promítly do politické debaty a paralelně do ekonomického akademického světa. Mnozí ekonomové revidovali svá odborná stanoviska a názory (Stiglitz, Sachs). Příští americké volby mohou přinést žádanou změnu – deklasovat ekonomický, finanční a politický establishment.

Žádné komentáře:

Okomentovat