pondělí 24. října 2016

bux liturgie

Církev, která se žení s módou, brzo ovdoví

Camillo Langone v il Giornale vyzpovídal Nicola Buxe, vedl kdysi liturgickou komisi papeže Benedikta, nyní je profesorem teologické fakulty, autor řady knih, mj. knihy „Relativismus - zlo v křesťanství“. Dobová idea, že náboženství si může každý adaptovat jak se mu zlíbí, není správná.
Imám v parmském Duomo káže lži o mírovotvorci Mohamedovi, od té doby nechodím na mše. Dělám dobře nebo špatně?
   Předpokládám, že tak konáte na základě pocitu, že chrám byl zprofanován. Pokud se v chrámu, kde se celebruje eucharistie, četly verše inspirované islámem, podle něhož Kristus není syn Boží a iritovalo vás to, děláte dobře. Určitě je popuzující ignorance části katolického kléru, který připouští takové věci. Je to důsledkem toho, že ani v seminářích se už neučí, že jediná pravdivá víra je ta katolická.
Jsem takovým putujícím katolíkem, od kostela ke kostelu, každou neděli se kázání sobě podobají, pokaždé kněz obviní přítomné z formalismu: „Nestačí jen jít na mši“! Myslí si ti kněží, že jsou lepší než návštěvníci? Já si na druhé straně myslím, že jsem lepší než ti, kteří zabijí v Allahově jménu.
   Ježíš si nárokoval: jsem pravda a život, jsem světlo světa...A říkal svým žákům: Vy jste světlo, které vychází. Tedy vaše námitka je zcela na místě. Z ignorance a relativismu, kteří si mnozí kněží osvojili vyplývá, že křesťanství a islám jsou totéž. Je též však možné, že kněz to chápal tak, že návštěva mše může být formalismem, ale nikdy jím nesmí být první a třetí přikázání.
Vy jste liturgickým expertem: je dovoleno usnout během kázání? Chci si ušetřit antikapitalistické proslovy některých jako jsou biskupové z Nuoro a z Reti,. podle něj dokonce za mrtvé v zemětřesení mohou kapitalisté.
   Vittorio Messori mi navrhoval, abych nazval svou poslední knihu „Jak se nenudit během mše“. Joseph Ratzinger jednou řekl, důkazem božské inspirace křesťanství je, že bylo schopno přestát mnoho takových proslovů a kázání. Mrtví v zemětřesení a v jiných katastrofách – někdo za tím hledá člověka. Zapomíná se, že příroda není dokonalá a zapomíná se, že Bůh je pánem univerza. A on dovolí pokušení. Následujte mě a nezemřete, říká Kristus.
V liturgickém středu zájmu je opět papež Benedikt, povolil mši v latině. Pro mnohé biskupy je to již mrtvý jazyk – mýlí se kardinál Sarah, když říká „v latinské mši jsme schopni pochopit, že mše je Kristův akt a ne lidí“?
Ratzigerovy úvahy od sedmdesátých let mířily na šířící se odpor mezi seminaristy k postkoncilové liturgii, která degenerovala k hranici snesitelného – nakonec někteří kněží před oltářem tančili nebo jezdili na bicyklu. Ratzinger vyšel vstříc tomuto odporu a povolil starou latinskou mši. Vůbec to nebrání novému ritu. Byl to akt velké inteligence. Biskupové nejsou schopni to zablokovat, každý den se objevují noví seminaristé, mladí kněží, který zvládnou a praktikují latinskou mši. Sám jsem svědkem.
Rozvedení  mají právo na církevní svátost při novém sňatku?
   Vážným problémem je rozdělení světového episkopátu v této otázce. Charakteristikou katolického učení je kontinuita minulých názorů. Papežský náhled by měl z toho vycházet a snažit se nastolit jednotu. Rozvedení nemají nárok na nový církevní sňatek, totiž není to ničí právo a není to formální. 
Podepsal jste deklaraci, v níž se praví „svazky dvou jedinců stejného pohlaví nemohou být považovány za morálně přirozené“. Jak nazírat na počínání biskupa Galantina, který žehná církevním svazkům stejnopohlavních jedinců a prohlásil, že Bůh zachránil Sodomu.  
   Jde o ignoranci. Archeologové nikdy nenašli zbytky Sodomy v Mrtvém moři i když se sebe víc snažili. S Písmem se nežertuje a stejně tak se svátostmi jen proto, aby se vyšlo vstříc něčemu, co je právě šik. Ve Francii říkají, kdo se oženil s módou, brzo ovdoví.

Žádné komentáře:

Okomentovat