Blbost inteligentních..
Francouzský ekonom Jaques Généreux v listu Marianne.
Vaše krédo není až tak vědecké?
Ekonomický mainstream - ortodoxie – vyučují na ekonomických fakultách abstraktní ekonomické modely jakési ideální ekonomie, vždy v rovnováze a bez krizí. Všechny humánní a sociální vědy ukazují, že žádná reálná ekonomie nemůže takto fungovat - základní hypotézy jsou falešné.
Například?
Hypotéza, že racionalita vede k tomu, že individuum maximalizuje pravděpodobnost uspokojení za stabilních preferencí. Psychologie a neurobiologie nás učí, že takto nefungujeme. Odpověď mainstreamu např. Miltona Friedmana: „Víme, že základní hypotéza je falešná, ale není to tak důležité, není důležitý realismus modelu, ale důležité jsou praktické předpovědi“. To je ovšem teoretický nesmysl, science fiction, kde všichni účastníci dobře ví, že hypotézy jsou falešné a přesto z nich vychází.
A nemá to paralelu v politice?
Téměř sto let nám vlády, jejich poradci a dominantní ekonomové vtloukají do hlavy stejné nesmysly jako před velkou krizí ve dvacátých letech. Redukovat výdaje a mzdy a ekonomie se nastartuje.
Když čteme vaše knihy a články máme pocit, že bláznovství vládne světem, popsal to už v 16. století Erasmus?
Ekonomie se nechová normálně. Kapitalismus akcionářů, tj. na prvním místě finanční rentabilita, není to jen nespravedlivé, ale i neúčinné. Ničí to lidi i ekosystém. Dominantní ekonomická analýza není jenom diskutabilní, je přímo absurdní. Protikrizová politika krizi ještě akumuluje. Je to překvapující, neuvěřitelné, stupidní... Evidentní spojení moci peněz a cynické moci plutokracie. Myslím si, že je třeba jít nad sílu kapitálu, abychom pochopili základní chybu. Analyzovat víc než jenom dominanci kapitálu.
Miliardář Buffett: „Třídní boj existuje, ale my bohatí jsme vyhráli“. Gramci: „Teoretici mainstreamu překládají ekonomickou a politickou dominanci v dominanci kulturní“. Vy říkáte, že to neuchopuje jev v celé šíři.
Pracujete v novinách, víte, že ve hře jsou zájmy nejmocnějších, mají lobby v Bruselu a jinde. Ale nevysvětluje to podstatu jevu, totiž dominance nemůže existovat bez souhlasu lidí, v zemi kde jednoduše volební lístek může rychle vyměnit vládu. Ovšem nesmí platit jeden brutální předpoklad – všichni žurnalisté a profesoři ekonomie jsou pouhými stipendisty velkých firem. Musíme vzít samozřejmě v potaz i jinou hypotézu, že se tito lidé jednoduše mýlí. Snažím se ukázat, že i nejbrilantnější mozky říkají absurdity. Snažím se pochopit blbost inteligentních.
Jdete do neurovědy, kognitivní sociologie, abyste přišel na kloub té hádance?
Evoluční biologie a kognitivní psychologie ukazují, že náš mozek není určen k tomu, aby racionálně zdůvodňoval dobré myšlenky a světovou moralitu, je určen k přežití individua, k sociálnímu úspěchu a k reprodukci. Jsme schopni vysoké inteligence, ale ta není žádný reflex. Naše reflexívní jednání je plné chybných kognitivních premis, které nás vedou k chybnému uvažování a imbecilní tvrdohlavosti – nezáleží na tom, jste-li z ENA, polytechniky nebo máte Nobelovu cenu.
Ortodoxní ekonomický model vychází z vadných premis: věří se, že k pochopení všech sociálních jevů je rozhodující ekonomický kalkul. To odpovídá reflexní reakci našeho mozku, totiž tendence přičíst všechno na vrub jednoduchému příčinnému činiteli, nám někdy může poskytnout komparativní výhody v sociální konkurenci. Odtud třeba teorie komplotu. Extrapolujeme, často neoprávněně, osobní zkušenost, která je nutně mikroekonomická, na makroekonomické problémy. Šéf podniku, který je konfrontován celkovou recesí, se snaží redukovat náklady, aby obstál. Pokud z toho dedukujeme, že i vláda by měla na celý stát nasadit výdajovou a mzdovou redukci, je to čisté bláznovství, které zrujnuje všechny.
Kognitivní bias, kterému jsme vystaveni – podnikatelé, občané – vysvětluje proč vůbec systém akceptujeme?
Jsme disponováni k tomu, abychom preferovali status quo před změnami s nejistými konci, a preferujeme též zjednodušená zdůvodnění před komplexní reflexí..,jsme ideálním subjektem masové manipulace. Za posledních třicet let byly naše sklony exploatovány ekonomickými školami, sektářskou praxí mainstreamu, která vedla až k eliminaci kritické analýzy a k potření jiných myšlenkových směrů. Pro žurnalisty, poslance, elitní kádry – všichni formováni jednou školou - akcionářský kapitalismus, ekonomická válka – jsou přírodními, neotřesitelnými jevy, o nich se nediskutuje. Otázky mimo mainstream jsou jedovaté.
Žurnalisté a osvícenci školí masy. Orwellovská otázka. Jsme v 1984? Nedebatuje se?
Alternativa je jednoduchá. Nečelíme katastrofám, ale politickým volbám. Snažím se dokázat, že změna některých finančních, fiskálních a sociálních pravidel může systém radikálně zreformovat. Je překvapující skutečností, že pouze velmi malá minorita profituje ze stávajícího systému a politické imbecílie našich vlád. Většina podnikatelů potřebuje jiný systém, kde bude konkurence spravedlivěji regulována a ekonomie nebude permanentně ohrožována finanční krizí.
Musíme analyzovat dvě principiální blokace: inteligence a politického systému. Vzdělání musí formovat lidi ke kritické reflexi, kteří si budou vědomi kognitivních limit. Co se týče politického systému, je jasné, že za současného stavu komunikace je reprezentativní demokracie pouhým trhem volebních lístků, který podléhá mediálnímu bzukotu, emocím a šokujícím trikům – ideální prostor pro nejtupější reflexní jednání. Občan je zbaven reálného rozhodování, rozhodují údajní lidoví reprezentanti, kteří na tomto trhu udělali kariéru, na trhu, který eliminuje nejkompetentnější a otvírá možnosti kariéristům. Přišel čas obnovit občanskou suverenitu a kolektivní inteligenci. Kognitivní psychologie nás též učí, že bias v uvažování zmizí, pokud se nastolí kolektivní a kooperativní způsob rozhodování, např. občanská shromáždění.
To stačí, dát slovo občanům?
Občan nemá žádnou moc. Samotné dát slovo k ničemu nevede. Potřebujeme instituce – diskuzní a občanská argumentační fóra a posunout je do centra rozhodovacího procesu. Konečně občanská inteligence potřebuje rozmach, důstojnost a imunitu oproti sociálnímu a materiálnímu postavení. Žijeme v době intenzívní práce, kdy je individuum vystaveno permanentní ostré konkurenci, stresu atd. Naše politické chování je determinováno strachem.
I kdyby to všechno se realizovalo, potrvá to jednu, dvě generace...
V analýze jsem pesimista, jsem optimista v akci. Jsme asi v systémové pasti. Můžeme se představit svolání nějakého konstitutivního shromáždění občanů, které by obnovilo základy demokratického fungování občanské společnosti. Ale kdo je svolá? Ještě jednou, občané jsou schopni obrovské inteligence a jsou schopni nastolit alternativní politický a ekonomický systém. Jestli se k tomu neodhodlají, pak musíme čekat na nějaké velké katastrofy, které si vynutí společenskou renesanci. Preferoval bych demokratickou transformaci.
Diskuze
Florent Rafael: Analýza zajímavější než ve většině současného ekonomického čtiva. K neuvěření, že by se pletla většina nobelistů. Politici to nevezmou v potaz, je zajímá Jack Attali a Bernard Lévy. Vědce ekonomy už nemáme.
Pepin Lecourt: Považujete našeho posledního nositele Nobelovy ceny za ekonomii Jeana Tirola za karikaturu. Brilantní Maurice Allai předvídal katastrofu deregulací a eura, byl médii metodicky eliminován, žije v anonymitě.
Ray Manzarek: Vaše analýza i knihy jdou nad rámec dnešní úrovně, kladete podstatné otázky. „Hloupost inteligentních“ je apelující, většina ekonomů se domnívá, že stačí snížit veřejné výdaje a mzdy a ekonomie je zachráněna.
Elie Arié: Úplně ignorujete, že ekonomický liberalismus na prvním místě vyžaduje pravidla a zákony, aby se zabránilo kapitalismu nastolit monopol a dominantní situaci. Liberalismu předpokládá rovnost v informacích etc. Ne náhodou nejmocnějnější v USA jsou právě advokáti.
Žádné komentáře:
Okomentovat