media noviny

Jedna profese právě přestala existovat

Píše v Basler Zeitung Markus Somm a jeho článek prošel řadou novin. 
   Pokud mají tyto bláznivé volby v Americe nějakého poraženého, který nežije v Americe, ale v Londýně, Paříži, Zurichu, Berlíně, který vysedává v dobrých kavárnách, kde menu  voní stále stejně dobře,
kde sedí mladíci s módní zarostlou tváří  a zabývají se jak jinak než iPhonem, i když nemají co dělat, kde není k vidění žádná kniha, pouze laptopy a kde sedí také lidé (především muži) bez vousů v obleku, ale bez kravaty –  a pokud mají mít volby poražené, tak jsou to právě tito lidé. Mám stejné povolání: mezinárodní společenství žurnalistů. Málokdy v historii utrpěli tito tvůrci veřejného mínění takovou porážku. Vítěz Trump od počátku byl tak arogantní, že se jich nebál. 96% novin, zpravodajských serverů v Americe podporovaly demokratickou kandidátku. Všechny televizní stanice až na Fox News, která byla rozdělená. A přirozeně v Evropě, všechna média pro Hillary.
    Omyl, člověk se mýlí? Pravda je tvrdší: Všichni nás musí poslouchat, ale nikdo nevěří tomu co říkáme.

Sekta

   Novináři se budou utěšovat, že mínění nemá takový účinek jako fakta. Ale přece jsou to média, která záměrně fakta ignorovala a defraudovala. Jako absolutní pravdu prezentovala média průzkumy veřejného mínění, kterým nikdo včetně jich samotných nevěřil. Kdo pochyboval o prognózách, platil za vyvrhele z dobré společnosti, který téměř pochybuje o tom, že se země točí. Nezapomenutelný je hovor reportérky CNN Keilarové s Trumpovým právníkem Michaelem Cohenem. 
    Keilar (CNN): „Chlapi jste na dně, kampaň nejede.“. Cohen s kamennou tváří jak dokáží jen američtí právníci: „Kdo to říká“.
Keilar: „Průzkumy“. Cohen: „Které průzkumy“? Keilar: „Všechny průzkumy“. Cohen:„Kdo to říká?“. „Všichni, všichni“, už zoufalá Keilar.

Normativní síla fakt

   Často jsem sledoval Trumpova vyjádření v hovorech a pochopil jsem, že musím jít do originální verze hovoru. Vždycky se prokázalo, že Trumpova slova v sestřihu nebo v novinářské informaci byla o něčem jiném než originál. Záměrně zfalšována. Žádná pochyba o tom, že záměrem bylo co nejvíc očernit. Pozornému pozorovateli nemohlo uniknout, že realita takto nevypadá. Normativní síla faktického? Naopak. Není to co je, ale to co má být.
    Americká média, zvlášť noviny, zaznamenala úprk čtenářů. Láva totální irelevance k tisku.  Co se píše, považují Američané za prolhané. Nejen v Americe, ale  i v Evropě. Řadu let se např. ve Švýcarsku každodenně psalo, jak je EU dobrá a náš vstup je nevyhnutelný. Nyní už naštěstí žurnalisté o tom mlčí.
    96% žurnalistů pro Hillary svědčí o konkurenci v názorech? Žádný žurnalista ve Švýcarsku nebude volit SVP (strana s národním apelem), volí socialisty nebo zelené. Všichni na levici, pokud to není zrovna až extrémní levice. Všichni v jedné sektě
    Důsledek –  a to je velký problém – neznají svět takový jaký je. Příslušníci sekty vidí kolem sebe jen stejně myslící a věřící, utvrzují se v tom, že dvě a dvě je pět. Slepci se dotazují jiných slepců svítí-li ještě slunce.
   V každém procesu je žalobce a obhájce, to věděli už i Římané. Nyní zažíváme 96 žalobců a 4 obhájce. 96 minut obviňují a 4 minuty obhajují. Je to férové? Většina občanů má férovější logiku. Novináři o nich nic neví. Reportér nevnímá, co nechce vnímat. 
   Dnes většina lidí na západě je např. proti masové imigraci – novináři mají jiný názor a do nekonečna budou omílat, že kdo je proti imigraci vychází ze špatných údajů, trpí předsudky a šíří nenávist a imigrace je tak dobrá. Vždyť i BBC, Nestlé a Maggi založili imigranti. V žurnalistické sektě není zájem o zajímavý názor, ale o sociální názor. Žurnalista není ten kdo píše a pátrá po faktech, ale ten kdo věří, že imigrace je velmi dobrá. Podobně u klimatických změn, ne pravda fakt, ale víra. Žurnalista nepíše o světových změnách, ale o tom jak on sám se zrovna pohnul. A to je bohužel vždycky jen velmi trapný a malý svět.