trump obama

Osvícený liberalismus v exilu

I když Trumpova administrativa přepíše Obamovy zákony a regulace, něco po Obamovi zůstane – píše Rich Lowry v NYPost - kulturní symbol reflektující sociální změny ve společnosti. Jeho obdivovatelé si ho budou stále připomínat a ctít – něco jako předchozí generace Kennedyho. Standardy spíš stylistické. Mladý fotogenický prezident, symbol generační změny; orátor lehké inspirující rétoriky; přesně ne až úplně vtipný, ale schopný zesměšnit druhou stranu.
    Proces podobný době starého Říma - posmrtná úcta k césarovi závisí na jeho reputaci. LBJ a Carter byli příliš prozaičtí. Obama je ideologicky čistý a dá se předpokládat, že bude mít kulturní setrvačnost. Mýtus Kennedy se zrodil s mučednickou smrtí. Obama zdaleka mučedníkem není, ale zvolení Donalda Trumpa je pro Obamovy stoupence téměř podobným traumatem. V jejich očích naléhavost a Obamova síla jako symbolu lepší Ameriky, porostou každým dnem Trumpova prezidentování. 
    Kolumnista New York Timesu Tom Wicker napsal kdysi knihu o Nixonovi a nazval ji „Jeden z nás“. Liberální mediální elita se do Obamy zamilovala protože je jedním z nich. V jejich názorovém světě je Obama jedním s těch, kteří pravidelně píší do New York Timesů a náhodou byl osm let prezidentem. 
    Slova jsou pro Obamu důležitá. V populární kultuře je jako doma a je cool. Dav zrovna nenadchne, ale zamlouvá se čtenářům z Harwardu. Jeho politika si nezadala s dobrým selském rozumem od shromáždění prvoplánových liberálů až po hollywoodské fundraising rauty.
   Jeden z klíčových důvodů Obamova politického selhání byla křeč jeho dvou poloh – na jedné straně se snažil vystupovat jako přesvědčený centrista daleko od extrémů, ve skutečnosti se ztotožňoval s levicí. Může být jedno a nebo druhé, obojí nelze. Vždy zvolil levicovou politiku.
     O svém údajném centrismu mohl přesvědčit pouze své ortodoxní stoupence, nikoho jiného. Jeho neschopnost nebo nechuť ke kompromisům se ukázala devastující pro demokratickou stranu, která ztrácela ve všech volbách jeho prezidentování. Nic z toho co mohl dosáhnout nemělo legislativní oporu.
   Symbol Obama zůstane neposkvrněný. Jeho zvolení 2008 bylo milníkem – země poslala do Bílého domu někoho, kdo by ještě před pár lety nemohl vkročit do jistých motelů. Za jeho prezidentování se vše posunulo nežádoucím způsobem nalevo.  Na počátku byl proti homosexuálním manželstvím, na konci své éry na počest tohoto zákona nechal osvítit Bílý dům. 
    Alespoň dočasně objevil způsob jak vyhrát volby nejen volebními, ale kulturními metodami. Široká koalice nastupujících si  Obamy bude připomínat jako svého architekta a jako příklad demografických změn v pozadí.
    Obama neodejde, bude psát paměti, přednášet a vystupovat v televizních talk-show. Bude reprezentovat osvícený liberalismus v exilu a vzbuzovat nostalgii a touhy svých stoupenců. I když substance jeho dědictví se vypaří, apoteóza mistra bude žít.