hollywood evropska unie

Evropská unie a Hollywood aneb kýč oboje..

O politickém kýči píše v Ciceru filozof Alexander Grau. Masová produkce a masmédia povýšily kýč na standard současné společnosti. Kýč v politice a v morálce. Jednoduše musíte být pro mír a spravedlnost. Nic to nestojí a je z toho dobrý pocit.
   Dnešní společnost miluje kýč. Odpovídá její logice. Standardem masové produkce a médií je právě kýč. Nekonečné a nesnesitelné hudební show, hit rádia, hollywoodské oscarové filmy, fashion, cool, top, up – prolezlo to jako bující nádory současnou společnost.
    Sugesce konzumu vychází z předstírání, že jedinečné a unikátní je na dosah na regále. Umělecká díla, vrcholné hudební artefakty klasiky na CD za pětku, Goghovy slunečnice vytištěné i na toaletním papíru – všechno lehce, levně, na dosah – jsme tak kulturní. 
Gesto rozhořčení
   Kýč není pouze estetickou kategorií, existuje též morální kýč. Stejně jako jeho vulgární příbuzný z předmětného světa, žije též morální kýč z přehánění, ze ztráty míry a nekonečných opakování a reprodukcí. Ve formě permanentního  alarmu je dnes a denně přítomen ve společnosti a rozechvívá se morálním znepokojením všeho druhu. Výrazivem morálního kýče je rozhořčení.
   Je charakteristické, že morální kýč nechápe morálku jako dodržování tradičních norem a ctností. Totiž kýč je vždycky hedonistický. Daří se mu dobře tam, kde se člověk nemusí omezovat a kde se morální pojmy staly samoobsluhou podle chuti: lidská práva, spravedlnost, rovnost.
   Stejně jako estetický kýč je i morální kýč postaven především na sentimentu. Polem působnosti je mu okatá, veřejně prezentovatelná citlivost. V žádném případě mu nejde o racionální analýzu nebo o posouzení variantních perspektiv. Racionalismus a rozum považuje morální kýč za nepřátele a cyniky. Rozeznává dvě barvy, bílou a černou. Dobrý svět a špatný svět.  
    Ke své existenci potřebuje morální kýč politickou organizaci. Demokratické politikum je postaveno na kompromisu a ten je kýčovému vědomí zcela cizí. Spojence najde morální kýč v nevládních NGO. NGO je pro kýč ideální agitační platformou, vzdáleni od reálného života, žijí morálním maximalismem. Jejich médiem je obviňování.
    Morální kýč míří, jako každý jiný kýč, na masový konzum. Morálka snadná a dostupná všem je programem kýče. Každý může být morální a kdykoliv. Musí být pro mír, spravedlnost a lidská práva. Nic to nestojí, dá to dobrý pocit a zbaví výčitek.
Morální kýč v politice
    Politika neodolá vábení jednoduchého konzumního moralismu a žargon morálního kýče ovládne celou politiku. Politici mají snadnou možnost prezentovat se mediálně účinným způsobem jako soucitní a lidsky chápající. Důsledkem je institucionalizovaná forma morálního kýče – politický kýč. Jako každý kýčový produkt, musí být formule politického kýče lehce stravitelné a v jádru bezobsažné. Především musí odpovídat sentimentální potřebě konzumenta, v tomto případě voliče.
    Slovník politického kýče: Fráze jako „sociální spravedlnost“, „společenství hodnot“, „mezinárodní komunita“ atd. Nic to neříká, ale když se jich zeptáte po obsahu, jste zdiskreditován. Kýčový žargon se nastolil.
    Na rozdíl od estetického kýče skrývá politický kýč jistý apel. Požaduje jednat, především symbolicky. Bděte, organizují se solidární akce, malují plakáty „Vítáme uprchlíky“, zapalují se svíčky. Nakonec tedy politický kýč produkuje estetický kýč.
   Politický kýč stejně jak estetický a morální se stal silným v masově-konzumní společnosti a je malá pravděpodobnost ho vytlačit z veřejných debat. Budeme muset s tím žít. Zbývá pouze jedna možnost – strhnout mu masku a ukázat oč vlastně jde: intelektuální odpad.