pátek 12. května 2017

evropska unie

Evropská unie proti Evropě a hvězdička z Kosova

Komisařka EU pro zahraniční styky Mogherini, její představa o Evropě a zahraniční politice je něco mezi naivitou a hloupostí, pokud se neskrývá za jejím počínáním něco kriminálnějšího v podobě nějakých šorošů. Pokračuje v tradici neschopných – Solana, který naváděl bomby na Bělehrad než se stal komisařam EU, baronka Ashtonová, která mj. vedla EU do objetí egyptského muslimského bratrstva, naštěstí maršál Sisi ji ukázal červenou kartu. 
    Geniální Mogherini včera prohlásila v italské la Stampa, že Brexit není žádnou tragedií, nezůstane prý u 27 hvězdiček, ale brzo přibudou další dvě, Kosovo a Černá hora.  Úžasné, budou povolnější než  Británie. 
   Evropskounijní nýmandi a jejich servilní média se snaží vsugerovat posthistorické Evropě, že oni tvoří novou Evropu, že žádná evropská historie neexistovala. Aparátčíci EU přepíši školní učebnice a po pěti letech už nikdo nic neví.
   Např. Byzanc to byla jedna z kapitol velké evropská historie, která otevřela dveře civilizaci a zachránila Evropu před islámem. Celá západní Evropy v sedmém století zírala v úžasu jak velký basileos Konstantin V. odrazil od evropských břehů muslimské Araby. 
   Není to Marine le Pen ani Theresa May, které by znamenaly nebezpečí pro Evropu, ale Evropská unie píše v španělské la Gaceta filozof Oscar Elia. Současný Evropan začíná mít hluboké mezery ve vlastní historii. Vsugerovali nám, že historie začala předevčírem. Vstoupit do historie není snadné, obzvlášť v době rychlého twitteru a televizních seriálů, vyžaduje to totiž duševní námahu.
   Evropa se v žádném případě nezrodila s Evropskou unií. S evropskou unií se nezrodila žádná silná a perspektivní Evropa. EU je jakési řešení v historickém okamžiku, kdy se Evropa nachází v jedné z nejhorších etap své historie. 
    Idea evropské jednoty není žádnou výsadou EU, je tak stará jako celá evropská civilizace. Jednota v odlišnosti a odlišnost v jednotě se prolíná celou evropskou historií - je to esence evropských dějin. Od římské říše, křesťanství až po moderní dohody typu „Westfalia“. Složitou rovnováhu měli Evropané vždy ve své paměti.
    Všechny projekty s výjimkou totalitárních projektů 20. století byly založeny ne dvou premisách. Za prvé – spolupráce a mírová koexistence odlišných zemí – nikdy eliminace některé země cestou sjednocení s jinou. I když mnohé země měly společného panovníka, nikdy nedošlo k jejich národní likvidaci. Evropa je bohatá svojí různorodostí a nikdo pokud má zdravý rozum se nebude snažit o unifikaci od Lisabonu po Varšavu a od Atén po Dublin všeho, co se tam nachází. Evropská historie je historií vědomí těchto limit. 
    Druhá premisa – evropská komunita má jeden fundamentální pilíř a tím je křesťanství. Od římských dob formovalo Evropu a vdechlo ji intimní a univerzální poselství. Staletí podmiňovalo křesťanství velikost Evropy. Je její duší a charakterem. Evropské země vedly války za různé interpretace křesťanství, ale nikdy za negaci křesťanské ideje nebo sociálního řádu, který implikuje. Je to fundament, který dává smysl evropským parlamentům a institucím.  

Evropská unie neguje Evropu

   Zakladatelé moderní evropské spolupráce si byli vědomi historického kontextu. Evropská jednota byla založena na respektu k odlišnosti evropských zemí, každý národ podle svého charakteru, kultury a tradice. Pro Schumana a Monneta křesťanská Evropa může a musí žít v mírové spolupráci národů tak odlišných.
    Dnešní Evropská unie vyhodila do povětří realistickou a obezřetnou koncepci otců zakladatelů. Instituce a organismy dnešní Evropské unie záměrně negují myšlenky na nichž byla evropská jednota založena. Tzv. politické a intelektuální elity v EU i členských zemích explicitně negují evropské křesťanské kořeny. Evropská unie když přehlíží vlastní historické kořeny, musí hledat náhradu. Nové axiomy víry. Našla dvě kategorie. Evropeismus a politický relativismus vyzdvihla do kategorie náboženského věření. EU dekretuje evropské dny, kampaně za „morální“ povědomí. Aparátčíci rozhodují co je správné a co nesprávné.
    Druhým elementem je byrokratismus a právní formalismus – dva instrumenty k diktátu politických limit. Přirozený život členských zemí nahradilo technické a administrativní řízení evropského superstátu. V Evropské unii vymizely diskuze, svobodné volby v členských zemích jsou nevýznamné, legitimitu má pouze evropskounijní superstát. Administrativa členských zemí i jejich parlamenty jsou pouhými vykonavateli rozhodnutí EU byrokracie. V Praze, v Madridu a ve Vilnjusu je to stejné.
   Destrukce přirozených evropských fundamentů a byrokratický superstát jsou symboly dnešní doby. A jejich Evropan? Nemá silné morální přesvědčení a navíc chová podezření k těm, kteří je mají. Automaticky akceptuje „technické“ direktivy byrokratů a expertů, mimo EU totiž neexistuje žádná legitimita. Nesmíte mít víru nebo ji musíte skrývat, musíte odmítat národní tradice, které jsou podle EU ideologů nepřáteli pokroku. Musíte platit daně, ale nesmíte se ptát kam jdou peníze. Můžete si užívat v prostoru, který vám pedagogové, psychologové a technici EU nabídnou. Nesmíte oponovat jejich morálce. 
   Výsledkem je klon jejich představ - průměrné individuum, zaměnitelné v prostoru od Atlantiku po Karpaty.     
    Destrukce evropského morálního systému, přirozeného politického řádu a nezávislosti národů nese hluboké důsledky. Dnešní Evropan neví kdo je, není schopen vidět rozdíl mezi dobrem a zlem, není schopen vidět nebezpečí pro svoji zemi. Evropan není schopen si stanovit univerzální vizi, která jde mimo bezprostřední materiální blahobyt. Civilizace, tradice, kultura jsou pro něj mrtvé.  Žije relativistickým politickým projektem, bez morálních principů a osobitosti. Připraven se vzdát komukoliv, koho mu předhodí.  Něco takového skutečně nezasluhuje obranu.
   Konstruktéři této evropskounijní perverze a jejich média, kteří jsou pravými viníky evropské krize, obviňují populismus, EU skeptiky a nakonec i lid, že nehlasoval jak mu přikázali. Evropská unie je vinna evropskou dekadencí a rozkladem.   

Žádné komentáře:

Okomentovat