Ekonomická „špica“ a euro měna
Američtí špičkoví ekonomové nenahlíží na budoucnost eura moc optimisticky. Euro zóna by prostě musela začít úplně jinak a pochovat všechny své minulé hříchy. Americký nobelista Myerson uvedl v Die Weltu, že by se musely škrtnout všechny dluhy a všichni by se museli v budoucnosti chovat zodpovědněji.
Dnešní měnový regulační systém přímo vede banky k nákupu státních dluhopisů. A to naopak usnadňuje vládám, aby se zadlužovaly. Obzvlášť italské bankovní instituty jsou depozitářem italských cenných papírů, nový začátek to nebude mít snadné. Myerson vidí řešení: „Evropská centrální banka musí státní dluhopisy vykoupit. Pouze po společné oddlužovací akci může euro přežít. Německo musí překročit svůj stín.“
James Mirrlees, nobelista z roku 1996 se domnívá, že rigidní struktury společné měny jsou hlavním problémem. Bylo by lepší pro všechny, kdyby Německo zónu opustilo, řekl Die Weltu. Pro Němce by to nebylo vůbec levné, podle nobelisty náklady na tento krok se nedají odhadnout. Je nutné další kroky důkladně promyslet, aby se neopakoval minulý ideologický voluntarismus při zavádění eura.
Nobelista kyperského původu, Christopher Pissarides je velmi konkrétní: „Berlín de facto usurpoval moc v Evropě. Bez souhlasu německé vlády se fakticky nic nerozhodne. Německo nezměrně profituje ze slabého eura a nezaměstnanost exportovalo do jiných zemí eurozóny. Pokud chce Německo zachování společné měny, musí svolit s důslednou monetární integrací v rámci euro zóny a bude to něco stát.“
V Itálii se diskutuje zavedení paralelní měny pro vnitřní trh, která by umožnila minimální devalvaci oproti silnějším ekonomikám. Nobelisté se domnívají, že by to byl první, rozhodující krok k opuštění euro zóny. Pokud by tento experiment uspěl, proč zůstávat u eura? Myerson soudí, že italské zadlužení a deficity dospěly do takové dimenze, že Itálie není schopna sama tuto ekonomickou katastrofu řešit.
James Mirrlees, nobelista z roku 1996 se domnívá, že rigidní struktury společné měny jsou hlavním problémem. Bylo by lepší pro všechny, kdyby Německo zónu opustilo, řekl Die Weltu. Pro Němce by to nebylo vůbec levné, podle nobelisty náklady na tento krok se nedají odhadnout. Je nutné další kroky důkladně promyslet, aby se neopakoval minulý ideologický voluntarismus při zavádění eura.
Nobelista kyperského původu, Christopher Pissarides je velmi konkrétní: „Berlín de facto usurpoval moc v Evropě. Bez souhlasu německé vlády se fakticky nic nerozhodne. Německo nezměrně profituje ze slabého eura a nezaměstnanost exportovalo do jiných zemí eurozóny. Pokud chce Německo zachování společné měny, musí svolit s důslednou monetární integrací v rámci euro zóny a bude to něco stát.“
V Itálii se diskutuje zavedení paralelní měny pro vnitřní trh, která by umožnila minimální devalvaci oproti silnějším ekonomikám. Nobelisté se domnívají, že by to byl první, rozhodující krok k opuštění euro zóny. Pokud by tento experiment uspěl, proč zůstávat u eura? Myerson soudí, že italské zadlužení a deficity dospěly do takové dimenze, že Itálie není schopna sama tuto ekonomickou katastrofu řešit.
Žádné komentáře:
Okomentovat