středa 24. ledna 2018

basileos prima televize

Basileos Z. a kandidát D. v televizi v úterý

Včerejší debata nedávala moc prostoru pro nějaký odhalující střet dvou politických programů, podepsala se na tom rušivá antifa nebo placená mladistvá klaka, která usurpovala časový prostor a znemožňovala diskuzi. Jeden fakt se však ozřejmil jako málo kdy, Miloš Zeman je z rodu prezidentů, a dějiny ho zařadí mezi ty velké, bohužel v malé době.
    I když nesouhlasíte s jeho názorem, cítíte že prezident může mít názor jaký chce, hlavně musí být prezidentem. Voleným králem Čechů. A to on je. Je z kategorie Thatcher, Nixon, Fraga Iribarne, Venizelos, Gauland. Když mluví Gauland v Bundestagu,  je sám. To je výrazný rys velikosti politika, jakási samota a distance v nepřátelské davu i mezi příznivci, na pódiu. Velký rétor je sám, nikdo neví kam udeří a čím udeří.  Jestli bude rezonovat s vaším já nebo nabourá harmonii. V žádném případě není nudný, to jsou ti kolem.
    V televizi být sám je nebezpečné.  Podle McLuhana toto není dobrá televizní kvalita, neboť divák se s dotyčným politikem neztotožní. Televize je participativní médium a velká politikova osobitost mu může uškodit, ale včerejší formát Primy naštěstí  eliminoval tuto televizní disproporci. Včera ve formátu Primy prezidentova velikost kromě zaplacené mladistvé klaky, která evidentně ani neposlouchala o čem je řeč, nikoho nerušila. Právě naopak. Ještě jeden zajímavý rys včerejšího pořadu, který nemusí být až tak patrný, pokud by prezident čelil pouze nepřátelskému publiku, nic by mu to neubralo. Nezničilo by to jeho prezidentskou aureolu.
    Voilà  máme prezidenta, poprvé v historii ho zvolil lid a intuice lidu v klíčových momentech je neomylná.  A bohužel pro kandidáta D., rozdíl byl příliš patrný. Pokud by v sobotu došlo k omylu, mohl by zastávat úřad, bydlet v Lánech, ale prezidentem by se nestal. Byl by místodržícím v úřadu a pak rychle zapomenut. Ze všech jeho slabin a průměrných kvalit překvapuje jedna. Neschopnost boje. Je úzkoprsý a vůči prezidentovi zapšklý a křečovitý, chybí mu minimální velkorysost. Dostal se do druhého kola s velkým prezidentem a už tento fakt, by mu měl přinášet uspokojení a nadhled nad případnou porážkou.
    V dvou klíčových otázkách, které televizní štáb napadly, v církevních restitucích a v otázce imigrantů se mohla rozpoutat i přes malý časový prostor zajímavá diskuze. Nestalo se tak. Restituční zákon je stále živý, společnost s ním moc nesouhlasí, argument kandidáta a lidovců  o tom, že zákon byl přijat a basta, není až moc přesvědčivý. Prezident vysvětlil meze tohoto zákona.  Kandidát navíc nepochopil nebo zapomněl prezidentovu otázku o střetech obcí s církevními organizacemi v restitučních procesech. Církve na Krista dávno zapomněly, ale majetek si dobře pamatují. Kandidát zůstal v zajetí formálních klišé jako i v jiných otázkách. „Roli parlamentu nezpochybňuji“.
    Kandidát D. ke klíčovému imigračnímu problému oportunisticky: Je přece proti imigračním kvótám; Dublin 4, přece prezident to nepodepisuje; v Karolinu jsem nic o kvótách neříkal (ach ta prezidentova paměť, bylo to v Lucerně). Diskuze o tomto kardinálním problému nebyla možná a vlastně stanovisko kandidáta D. k imigrantům a k principu absolutní národní suverenity v otázce azylu je v chiaroscuru. Zde možná zaváhal moderátor, měl vynutit diskuzi k této kardinální otázce, která by šla k podstatě věci.
   V otázce nošení zbraní kandidát D. přistižen, že nezná vlastně důvod proč parlament tento zákon proměňuje v ústavní. Není to až taková tragedie, ale od člověka vědy za nějž se vydává, by se dalo očekávat, že k vlastnímu omylu se dokáže s nadhledem postavit. 
      

Žádné komentáře:

Okomentovat