elita akademie

Nemusíte se bát?

Říká prezidentský kandidát Drahoš v české televizi, dál dodává, že kdo jiný než vědci jsou oprávněni to tvrdit, neboť jsou hlavní společenskou elitou. Elitním je v jeho pojetí každý, kdo se rozhodl po absolvování vysoké, se zaměstnat ve výzkumáku. Kdo se zaměstnal v bance, se též považuje za elitu. Jiná elita bouchá do počítačů ve zdravotním středisku nebo na poště nebo se předvádí v televizním seriálu. Elitní interpreti v rozhlase. Elitní architekti zaplňují centra měst elitními výplody o nichž princ Charles říká, že jsou škodlivější než bombardování za druhé světové války.  
     Elitní vědci? V čem? Najde se ještě něco, co by nebylo opsané, přepsané, namixované z něčeho, co už někdo popsal a vydumal. Co vymyslel elitní vědec Drahoš ve fyzikální chemii. Termodynamická rovnováha se už učí staletí. Eliminace těžkých kovů z odpadu, tím se zabývali v běchovických výzkumácích před 40 lety. Musí to být vědec velmi skromný, když ve své Wikipedii vůbec neuvádí, kdy se vlastně stal členem akademie věd. V ČT24 mu přišili na členství v akademii rok 1973, asi ho chtěli zesměšnit. Obvykle je to hlavní ozdoba vědce. Životní proces je završen tímto vědeckým vyznamenáním. Akademici Hrozný, Poulík, Šorm, Wichterle, Borůvka, Hrušovský atd. Akademik Dionýz Ilkovič, velký vědec, člen nejprestižnějších světových akademií, též fyzikální chemik, o němž mnozí prohlašovali (hlavně na Slovensku), že jemu patřila Nobelova cena, ne tomu druhému velikánovi. S každým vědeckým velikánem je spjata idea o jeho díle, Wichtrele kontaktní čočky, Poulík Velká Morava, Borůvka grupoid atd. 
     Prezidentský kandidát vůbec neuvádí, kdy se vlastně stal členem akademie věd a ve své WIKI neuvede jediné vědecké dílo, které by stálo za řeč, neuvádí, za co se vlastně stal členem akademie věd. Uvádí odkaz na katalog národní knihovny, vstupme tedy tam a pátrejme. Šest publikací, rovnováha kapalina-pára, asi nějaká diplomní práce z roku 1977, a pak až rok 1994, eliminace těžkých kovů z odpadních vod, dál nic. Pátrejme v jeho mateřském ústavu chemických procesů, kolektivní práce z chemické recyklace, záslužné recyklace pet obalů a pak spousta informace o řídících funkcích prezidentského kandidáta. Článek o Ernst Machovi se spoluautory.
     Ve výroční zprávě ústavu 1994 se dočteme, že Drahoš je místoředitelem a zpráva referuje o společných projektech v eliminaci těžkých kovů ve fluidním spalování. V publikacích je pouze jednou uveden na prvním místě, tento parametr je v akademických kruzích žárlivě střežen. V roce 1995, uvedena studie s Punčochářem, kterou uvedli již rok přetím. V 1996 Drahoš ředitelem, článek s Tihonem a spol. o deterministickém chaosu v intermitentním flow režimu se nebezpečně podobá článku z předchozího roku se stejným týmem o chaotickém intermitentním flow režimu. Ředitele ústavu dal kolektiv podřízených na první místo v této publikaci. V roce 1997 se podivný lapsus opět opakuje a opět s Tihonem a spol. v článku o analýzách vlnových modů.
     V roce 1999 vytáhli s Punčochářem dva roky starý článek o fraktální geometrii. Ve většině článků není pan ředitel uveden na prvním místě a je jasné, že se přidal, u některých článků i k problematice, která je mu vzdálená (polychlorinated biphenyl..). Jak šel čas, mají články  tendenci se opakovat. Pochopitelné, pokud nepublikujete ztrácíte body a o čem pořád psát?  Určitě by byly zajímavé jeho články o časových řadách v chemii, kapitola o fraktálech a další, ale zdaleka se nejedná o původní, originální vědecké výsledky.
    Ředitel ústavu se podepsal pod deset článků za rok na nichž se moc nepodílel, praxe zcela perverzní, kterou sebou nese doba. Následkem je zplanění vědy. Pomiňme roky třetího tisíciletí, které nevybočují z řady předchozích a rovnou k poslednímu 2015, prezidentský kandidát podepsán pouze pod jedním článkem „Způsob zpracování peří“, bohužel ze čtyř autorů na posledním místě, nejspíš se účastnil pouze redakční úpravy.