Malý stát je problémem?
Smyslem malého státu je prohlubování demokracie, napsal kdysi Jacob Burckhardt, v současném konzumním světě zjednodušených principů to už nemusí platit. Stejně jak velké ideje velkého českého filozofa o mravní roli malého národa, v dnešním malém světě jeho velké ideje nemají místo. „Malý stát“ v současné optice globalizace má negativní konotaci, upomíná na provincialismus, ekonomické a kulturní limity atd. Profesor Philipp Bagus, mladý, ale již velmi renomovaný ekonom a autor mnoha odborných publikací, má jiný názor, malý stát má mít neobyčejné výhody. V interview s FreieWelt.
Pane profesore, napsal jste dokonce o malých státech knihu (spolu s Andreasem Marquartem), co vás jako ekonoma k tomu dovedlo.
Bezprostředním popudem byl Brexit. Stojíme v Evropě na křižovatce. Chceme pokračovat v elitistickém projektu Evropské unie nebo chceme Evropu pluralitní, malých státních jednotek? Rozhodnutí Britů ukázalo, že neexistuje žádný přírodní zákon o nezbytné Evropské unii, i když politelita nám to tak často servíruje. S Andreasem Marquartem jsme chtěli napsat knihu o výhodách malých států, která by byla názorná a srozumitelná a nasměrovala lidi proti centralistickým a totalitaristickým tendencím Evropské unie.
„Malý stát“, má to poněkud negativní šmak. Upomíná nás to na spoustu malých států v Německu v 19. století. Není málo efektivní když každý stát má svoji měnu, své daně a cla?
Negativní šmak je důsledek propagandy německých velmocenských aspirací. Nesmíme zapomenout, že Německo malých států bylo zemí básníků a myslitelů. Velké jednotné Německo se proslavilo jako země soudců a katů. Německé malé státy mají podstatně sympatičtější image. Ano, měly vlastní měnu, stříbrné oběživo. Tedy i v různých státech můžete mít stejnou měnu, stříbro nebo zlato. Pokud malý stát převezme inflací ohroženou měnu, pak velmi rychle na to občané doplatí. Konečně i malé státy mohou vytvářet celní unie, což se dělo kdysi i v Německu. Malé státy jsou odkázány na otevřené (ale bezpečné) hranice podstatně víc, než velké státy. USA nebo Evropská unie nasazují oproti vnějšímu světu silná protekcionistická opatření, u malých států něco takového vůbec není možné. Malé státy importují mnoho produktů a jsou závislé na volném obchodu. Mají tendenci se unilaterálně otevírat. Rozdílné daně, to je právě výhodou malých států, čím menší stát, tím intenzívnější je konkurence v této oblasti. Zvedne-li malý stát daně, pak hranice nejsou moc daleko, sousední státy obvykle patří do stejné kulturní oblasti a dojde k odlivu kvalifikovaných lidí i podniků. Malý stát rychle své daně sníží pokud nechce, aby ekonomická aktivita utrpěla.
Švýcarsko je malým státem, velmi úspěšným. Je to země rovněž proslulá přímou demokracií. Co soudíte o přímé demokracii?
Přímá demokracie umožňuje lepší kontrolu politiky. Politelita se nemůže moc vzdálit zájmům lidu. Pravděpodobně nejde o náhodu, že přímá demokracie existuje v malém státě jako je Švýcarsko. Malé státy mohou dobře fungovat pokud respektují potřeby lidu, hranice nejsou tak daleko a pokud není obyvatelstvo spokojeno, může dojít k různým formám exodu. U velkých států to není tak snadné.
Řekněme, že Bavorsko se oddělí od Spolkové republiky. Pak se mohou Franky oddělit od Bavorska. Podle vašeho soudu, existuje někde hranice těchto separací? Kdy už je stát tak malý, že nemůže plnit poslání státu? Nebo ještě lépe, jaká je optimální velikost státu?
Je to otázkou celého procesu. Státy se mohou též slučovat, pokud lid nazná, že je to nutné. Je důležité, aby právo separace existovalo na všech úrovních. Optimální velikost naznačí historický proces.
Skotové chtějí zůstat v Evropské unii. Akcentují však, aby EU preferovala zájmy regionů, víc než suverénních národních států. Mají pravdu?
Je možné, že národní stát potlačuje zájmy nějakého regionu a EU proti tomu vystoupí. To ovšem nemůže být argumentem pro existenci Evropské unie se všemi jejími nevýhodami, jako jsou daňové kartely, korupce, byrokracie, tendence k totalitarismu, subvence, ale argument právě pro menší politické jednotky. Práva regionů budou respektována pokud budou mít nezávislost. Jižní Tyroly, Bavorsko, Flandry nebo Skotsko.
Často se říká, že Británii přinese opuštění EU velké ekonomické škody, co tomu říkáte jako ekonom?
Britové jsou dnes v situaci institucionální konkurence s Evropskou unií. Budou deregulovat, klesnou daně. To se už dnes ví. Vnější tlak je posune do správného směru.
Jaký by byl ideální politický a ekonomický pořádek v Evropě?
Evropa kooperujících a vzájemně si konkurujících malých států. Každý stát by měl právo na separaci. V dynamickém procesu by se některé státy separovaly, i nově seskupovaly. Pro tento proces není potřeba Evropská unie. V této soutěži by vykvetly právě malé státy.
Jak nahlížíte na měnu. Každý stát má mít vlastní měnu? Nebyl by to problém? V debatách se má za to, že měnová parita je problematická.
Prosadí se nejlepší měna. Před euro jsme měli měnový blok kolem marky. Měnová soutěž byla nahrazena Draghiho eurem. V soutěži se může prosadit i zlato nebo stříbro jako mezinárodní platidlo, nebo též BitCoin, kdo ví.
Ve své knize mluvíte o Evropské unii jako o ne-evropské. Jak to máme chápat?
Na rozdíl od Asie, Evropa byla vždy v historii politicky fragmentovaná. Existovala soutěž relativně malých politických jednotek. A proto vykvetla v Evropě svoboda. Evropa jako první kontinent vyřešila problém masové bídy. Prosadila se kulturně, technologicky i ekonomicky. Dík své mnohosti a konkurenci. V Asii povstala obrovské impéria, v Číně, v Indii, otomanská říše. Političtí vůdci byly většinou i religiózními vůdci, měli obrovskou moc. Malá vedoucí kasta brutálně vykořisťovala obyvatelstvo. Svoboda a blahobyt se tam nemohly prosadit. Evropskounijní elita sleduje tytéž cíle, zřízení evropskounijního mega státu. Evropský rajch. To je přece neevropské. Fanoušci EU to nevidí. Říkají: „Chceme víc Asie“, současně říkají: „Chceme víc Evropy“. To oboje není možné. Víc EU znamená méně Evropy. Víc Evropy znamená méně EU.
Žádné komentáře:
Okomentovat