Svoboda otroctví, šajs egal
Vzpomínám na diskuze s chartistou OM o socialistické přítomnosti prosvětlované Orwellem, v sedmdesátých letech u Hewlett-Packarda v Běchovicích. OM měl velkého autora v anglickém vydání a byl tedy přímo u zdroje. Pazoury Obzinova systému byly téměř všude, ale Běchovicím jakoby se vyhnuly, na oběd jsme odkráčeli do blízké hospody v polích a pokračovali v tomto inspirativních prostoru v řešení kardinálních společenských problémů až do zavírací doby. Netlumili jsme hlas a ani se neskrývali v koutě u záchodu, byli jsme tam tolerováni a naše ideje, často nesmysly, byly sdíleny v jakési empatii tam sedícím anonymním okolím.
Prostor svobody tenkrát existoval, totiž svoboda je onen prostor, který sdílíte s jinými, resp. vaše svoboda je průnik se svobodou jiných a pokud je tento průnik nulový, žijete bez svobody. Pokud např. kvůli obavám a strachu s jinými nic nesdílíte, jak se to děje v současném Německu, svoboda přestává existovat a propadáte se do orwellovského pekla, které je ovšem peklem pouze tehdy, pokud je svoboda součástí vaší osobnosti, pokud tomu tak není, jste spasen asi jako jsou spaseny slepice v drůbežárně. Svoboda je pak totéž co otroctví a neznalost je sílou. Průnik prázdna s prázdnem jiných neznamená svobodu.
Jedním z důležitých aspektů svobody je ironie, bez tohoto božského principu svoboda nemůže existovat. Svět stvořila ironie. Vsadit sebe sama a okolí do uvozovek. Bez ironie není svět rozšifrovatelný, bez ironie nerozbijeme ulitu vlastních limit, strachu, obav a malosti. Ironie je výsadou svobodných lidí a taky pouze svobodní lidé jsou schopni ji porozumět. „Pamatujete soudruzi na ty hrůzy, když všechno měli jen ti druzí“, navýsost ironická Bondyho věta, i když míří na dobovou skupinu a umožnila těm marginálním, za něž jsme se v hospodě považovali, velmi rychle postihnout dobu, je nadčasová. Ironie je kamenný monument v bahně rozplizlosti a rozplizlost jej nemůže rozbít, může jej pouze zašpinit svým bahnem, aby nebyl vidět.
V post-orwellovském světě je neznalost a řekněme hloupost silou. Ještě pár klimatických konferencí s multikulti souloženmí a voda opět zamrzne.
V Německu a celé německé Evropské unii ironie neexistuje a tudíž ani svoboda. V Německu schválili zákon o fundamentální cenzuře na internetu. Dokonce každý návštěvník podezřelé stránky bude registrován. Evropské populaci to připadá normální, pokud by byl opak pravdou, tak vybuduje na hranicích z Německem plot a Němci do Prahy s pasem, jsou nebezpeční pro svobodu. V Německu jsou registrovány inteligentní dětské hračky, nákup v marketu, hotovost se nepoužívá, aby byl přehled i o vaší peněžních tocích. Německá Evropská unie dumpingovými cenami ničí africké zemědělství, často jedinou možnost obživy místní populace, ale evropská populace je ve velké většině přesvědčena o obrovské morálce panující v Bruselu. Maastrichtské dohody se zruší kdykoliv, kdy nanynka z Vysočina plus lucemburský trpaslík uznají za vhodné. Hranice zruší, kriminalitu imigrantů zfalzifikují. Nikdo jim nevystaví účet.
Svoboda v post-orwellovském světě Evropské unie – jste pořád online, stále váš handy v ruce. Podobá se to definitivnímu vítězství falosu. Populace je permanentně pod kontrolou a je tomu ráda. Orwell je už v této fázi překonaný, totiž svoboda jako evoluční jev přestala mít smysl. V Orwellovi se člověk snažil uniknout dozoru a dohledu, dnes tomu aplaudují miliony evropskounijní populace s nepostradatelným handy v ruce a s permanentním online. Přesto má smysl donkichotské snažení a pokusy za záchranu ze světa slizu a evropskounijních lží, možná ještě někde existuje svobodná hospoda v polích.
Žádné komentáře:
Okomentovat