evropa eu

Douglas Murray: The strange death of Europe 1

Dnešní myšlení, i to, které mělo být mravní oporou člověka a zřídlem jeho perspektivy, se proměnilo desetiletím dekonstrukcí a reinterpretací v trapné nic. V mainstreamu se dočteme, že Murrayova kniha je antiliberální. "Nietzscheho a Heideggera si expropriovala politická pravice, jejich ideje patří liberálnímu táboru“ je tématem filozofických konferencí, které se konají v univerzitních templech velké nudy. Jak vůbec chápe mainstream pojem liberální? Liberálním se vždy chápala individuální svoboda v rámci zákona. Věže hradů byly Gassetovi liberálními symboly, chránily proti zlovůli krále. Liberalismus to byly především limity moci.
   Moc, ať jí má kdokoliv, nemůže být absolutní a neomezená. Osoby mají privátní práva, a za ně nikdo nesmí – to je liberální postulát. Zákon - panství zákona - se v evropskounijní praxi proměnil v organizační pravidlo nebo legislativní příkaz z iniciativy Vůdkyně a spol. ve smyslu politické "ušlechtilosti", např. azylový zákon, vyplývající z tradice a rozumu, nahradí exekutivní příkaz evropskounijní komise. V dezinterpretaci současného evropskounijního mainstreamu termín liberální znamená totéž, co antiliberální Adama Smitha. Právník Adolfa Hitlera Carl Schmitt to nazýval zákony k utváření řádu. Tenkrát řád z hlavy Němce, dnes je to Němka. Diktát parlamentu i když údajně ušlechtilý, je stejným diktátem jako diktát tyrana, je antiliberální.
     Dekonstrukce idejí a jazyka nejsou schopny jít za hranice svých termínů. Realita za oknem fakult je zcela zbytečná. Neotravovat tématy, je hlavním posláním společenskovědních konferencí. Možná tak boj s kouřením ještě. Murray píše, že se zúčastnil v Heidelbergu konference na téma Evropa-Blízký východ. „Najednou jsem cítil mrazení v zádech, začalo mi být jasné, že nic nelze odkrýt, protože se nic nesmí říct. Postfilozofové a posthistorici tráví na univerzitách čas tím, jak nic neříct a to co nejlépe“.
    Murrayova kniha je přesnou diagnózou smrtelné choroby. Pravděpodobně přeceňuje národy východní Evropy, když se domnívá, že mají šanci na záchranu. Murray zná dobře Evropu, od jihu na sever, od západu na východ. Tvrzení opírá o přesvědčivé demografické a statistické analýzy, na pozadí hluboké znalosti historických  fakt a idejí a znalostí politické reality. V žádném případě nejde o nudu ze čtení, můžete nesouhlasit, ale přečtete to se zájmem.
     Pokud věříme, že ideje mají smysl a jakousi prioritu, pak je jasné, že dnes je idea jako taková problematická. Celá historie a politika v západním světě nejdřív projde sanitární kontrolou, dokonce často podpořenou represívním aparátem. Slovo národ je nebezpečné, kultura není intuitivní, ale definovaná striktní politickokorektní ideologií. Diskutovat mají právo jen vyvolení. Lidé z jiných kultur důvěřují svým instinktům a akcím. Jednat ve svém zájmu je prvním instinktem. Kultura západního člověka, pochybovat o sobě, ne v noblesním sebelimitujícím smyslu „o všem pochybuji“, ale pochybování v existenciální a biologické rovině.
    Tragická dimenze života, tím byly neseny evropské dějiny a existenciální pocit člověka. 50 let blahobytu západního člověka eliminovalo tragickou dimenzi. Civilizační únava prochází úplně vším. Západní společnost má všechny rysy vyhořelé, končící společnosti. Už jenom maří materiální a duchovní kapitál předků. Dlouhá staletí kreativního vzepětí plynoucího z náboženské energie, po Darwinovi těžko obnoví své energetické zdroje. Bible se srovnala s Homérem a Ovidiem, už nemá v západní společnosti místo. Efekt ztráty víry je jasný, neodvolatelný, a hrozný. Nejenže morálka ztratila oporu, efekt je i geografický, v každé vsi je optickým centrem kostel a uvnitř je propast prázdna – víra není. Kostely a svatyně umírají a lidé a společnosti s nimi. Jdeme a tváříme se, že otázky (o víře) jsou trapné.
     V Německu, které v duchovním pohybu Evropy hrálo klíčovou roli, nic nenahradilo ztrátu boha. Filozofie a kultura pokračovaly v hledání pravdy. Zdálo se, že mohou být oporou pravdy. Tam, kde byl předtím bůh, se nastolilo umění, mělo být lepším než náboženství, napsal Wagner v eseji v 1888. Umění mělo uchovat ducha náboženství, ovšem ti, kteří v tomto náboženství žili, nebyli moc šťastní a nakonec to naznal Wagner sám.
    Podle Murraye je německá filozofie kořenem problémů  současného západního člověka. Společenská neurastenie konce 19. století byla částečně způsobena filozofií. Neúnavné a nekonečné pátrání v idejích, ať to vede kamkoliv. Princip míry a limity, vlastní antickému člověku, Němci úplně ignorovali. Drang nach Absoluten. Hegel: „Historie je nevyhnutelná a musíme se jí poddat.“
    Asi přesným pojmenováním německého bádání: být vlečen k absolutnu. Německá filozofie předkládá jisté ideje a společenské teorie jako zjevení pravdy a nekonečná gravitační síla nás k nim přitahuje, ať už je soužití s takovými idejemi sebehroznější. Německá filozofie ovládla světovou filozofii a přispěla k jejím krachu.
    Heidegger ve Freiburgu v 1933: „Klíčové rozhodnutí pro naši zemi a budoucnost bylo učiněno a musíme se mu poddat.“ To je ovšem též klíčový bod evropskounijní doktríny.
   Evropská mizerie 20. a 21. století vychází ze sekulárního snažení dospět k politické pravdě. Mohla mít filozofie takový vliv? Selhání idejí a systému, který vytvořily, má vliv. Lidé se implicitně domnívají, že někdo (filozof, umělec, kněz atd.) zná pravdu a ví. V okamžiku, kdy se ukáže, že se jenom tak tvářili, že jsou nicotní a víc v podstatě ví prostý člověk, který se řídí přirozenou intuicí, pak systém eroduje a zhroutí se.
   Fašismus, který ve třicátých letech oslovil romantiky a sadisty zanechal v Německu nepředstavitelnou devastaci. Itálie katastrofu přežila lépe, protože Italové měli za sebou velkou minulost, která jim nedovolila klesnout jako Němci.
    Mohli Němci tak hluboko klesnout? Jejich kultura a filozofie je tam dovedly, napájely nacismus. Studny byly otráveny. Intelektuální a politické zamoření v Evropě může zmizet? Síly, které to způsobily jsou stále živé. Pervertují přirozené koncepty národního státu a patriotismu. Člověk osvícení a racionalismu postavil Osvětim. Ti, kteří jsou vedeni jenom rozumem jsou směšní. Racionalismus dovedl člověka do extrémně nerozumných a iracionálních situací. Evropané v 20. století zkoušeli všechno možné - boha, antiboha, víru, antivíru, všechny možné politické a filozofické projekty - a miliony mrtvých a dnes poušť a zkáza. Evropan, to je totéž co trosky – v náboženství, v politice, ideologii atd. Kolaps všeho – at least have fun. Skončily tak hrůzně: fašismus, komunismus a dnes evropskounijní totalita. Evropan v ně svým způsobem stále věří. Víra ve všechno je mrtvá, kromě víry v ideologie.
    Evropskounijní konsens: víc konzumu, víc kultury, víc pláží, atd. Životní styl: mít víc věcí. Všechno to je udržitelné pokud ekonomika šlape. Zkousneme i miliony mladých muslimů, možná někdo z nich bude i pracovat. Současná politika a lidé se domnívají, že to tak potrvá stále. Pod tímto povrchem panuje v EU zmatek a totální chaos. Ve všem. To co kdysi bylo chrámem ducha se proměnilo v hrst prachu. Chováme se jako bychom měli jistoty našich předků, ale nemáme nic, jsme malí ve srovnání s nimi. Nejslabší němečtí filozofové 19. století byli obry ve srovnání s těmi současnými.
    Existenciální nihilismus se v EU zmocnil vlády. Předkové stavěli Escorial, Chartres, v Londýně k miléniu postavili velký stan. Vrcholné filozofické poznání dneška: Svět je tak komplexní a musíme tuto komplexnost obejmout; Darwin a Wallace vyřešili všechna mystéria. Kvazireligiózní přitažlivosti liberálního post osvíceneckého snu má charakter náboženství - mediální láska a emoce, sportovci, umělci, superman, zombii.
    Pokud ještě potřebujeme odpověď na něco, pak pochází z 19. století. Wagnerova odpověď byla katastrofa. Moderní umění jde tam, kam chce většina. První konstatování je zarážející - slabá technika a chybějící ambice. Umění už neodkrývá nic podstatného. Aristotelské anagnorisis  - pocit doteku s pravdou - je dnešním umělcům podezřelý. Davy lidí procházejí galeriemi, ale není jasné, co tam hledají.
   Edmund Burke: Kultura a společnost nejsou věci, které fungují pro lidi, kteří tu právě jsou, ale znamenají hluboký pakt mezi mrtvými a živými a těmi, kteří se narodí.