čtvrtek 12. dubna 2018

outing merkel

Sigmar Gabriel outing

Obvykle se tím myslí doznání k sexuální inklinaci, která je ještě v mezích zákona, dnes už jsou tyto typy komedií dost nudné, doznání Sigmara Gabriela, do včerejška ještě vícekancléře a předsedy německé sociální demokracie, je zajímavější. Spolu s Merkelovou řadu let nejmocnější osoby v Evropské unii. Dnes poslanec Bundestagu bez funkcí. Doznání mu zveřejnil berlínský Tageszeitung.
     Mocní něco dělají pro sebe a něco úplně jiného pro druhé. Co Merkelová rozhodla, přineslo zemi něco velmi hořkého, píší Journalistenwatch. Demokracie znamená živoucí strukturu politické diskuze, i o významných detailech. Již v roce 2008 v jednom hovoru odkryla Merkelová své vidění světa: „Považuji to co se děje za bezalternativní.“ Merkelová s kumpány dovednou manipulací eliminovali jakoukoliv svobodnou diskuzi v zemi. Mínění občanů byl nadřazen dozor autoritativního politicko-mediálního komplexu. V zemi vládne cenzura a politické pronásledování v různých rovinách.
    Sigmar Gabriel:  Francouzský filozof Finkelkraut definoval politickou korektnost – nechtít vidět, co je k vidění. Odmítnout realitu jako takovou. Zavření očí, kdy se to hodí, ze strachu být obviněn z něčeho špatného, nebo jednoduše nechtít vidět z lhostejnosti. Nejhorší na všem je, že nás pravicoví populisté nutí hovořit o té části reality, kterou bychom nejraději v liberálním diskurzu začernili, nebo potichu zfalšovali. Tuto část německé (a evropské) reality jsme dlouho odmítali. Též z toho důvodu, že politické, hospodářské a mediální elity tuto realitu na vlastní kůži nezažívají. Bylo to pro nás pohodlnější, ale velmi nepohodlné pro ty, kteří v této realitě musí žít.
    Že náš stát v mnohých oblastech perfektně funguje, dokazuje, že v zemi existují minimálně dvě reality: dobře organizovaná, bezpečná a vybavená všemi přednostmi moderního demokratického státu – a něco úplně opačného. Dlouhou dobu mluvíme o integraci, ale v zemi panuje o to větší segregace. Každá odpověď musí vzít v potaz obtížnou realitu. Jako to roky dělají komunální politici, např. starosta Nového Kolína Heinz Buschovsky (a SPD a merkeliáni ho dlouhé roky obviňují z rasismu).  Nebo poslední dobou zodpovědní činitelé tzv. essenského stolu (a nechutná mediální kampaň proti nim).
     Doslovně se tato realita vzdálila z optiky těch, kteří mají moc a rozhodují. Naše děti nepůjdou do mateřské školy kde je 80% dětí z imigrace. Večer nepůjdeme do oblastí, které nejsou střežené, nevstoupíme do veřejného dopravního prostředku, nežijeme v Berlíně na Rigaer Strasse, termíny jenom u šéfdoktora a připlatíme si. A nepochopíme někoho, kdo na to nemá, kdo celý den pracuje a nevystačí s penězi. Nebo po 45 letech práce nemá ani 1000 eur důchodu.  
      Poznal jsem velmi dobře profesionální politiky všech možných partají, dobře vím jaké zájmy a tlaky je ženou. Mnozí z nich ví docela přesně, že neříkají pravdu, rádi se zamaskují ve své „odborné“ oblasti.  

Platon: Nikdo není víc nenáviděn než ten, kdo řekne pravdu.

   Merkelové mediální brigáda rychle Sigmaru Gabrielovi odpoví. Trapná republika se proměnila v každodenní reál-satiru. Soudruzi jsou Gabrielovým vyjádřením velmi málo oslněni. Zrodila se nová politická ne-persona, k ignorování. Odpadlík. Renegát. Do zglajchšaltovaných talkshow se už nebude zvát. Antifa mu pomaluje barák, popř. podpálí auto.
  

Žádné komentáře:

Okomentovat