prumer excelence

Sehnat tu knihu..

„Mediocrazia“ od Kanadaňa Alaina Deneaulta. V Il Giornale ji recenzuje Carlo Franza a podle všeho, víc než zajímavá. Jak se průměrní až podprůměrní dostali k moci? Den za dnem, v moři fakt a lži-fakt, pozorujeme fázi těžké dekadence v níž se nacházíme, od politiky k náboženství, od ekonomiky po státní administrativu, od módy k řízené masové imigraci. Nacházíme se ve světě průměrných, v čase apogea průměrnosti. Průměrní usurpovali moc. Když se zaměříme na jisté úspěchy a neúspěchy, je nám jasná vzdálenost mezi géniem a propastí průměru.
     Nemusíme se vzdalovat z Evropy, abychom zaznamenali, že průměrnost se chopila vlády. Úžasná kniha, mezinárodní „longseller“, kanadského filozofa Alaina Deneaulta „Mediocrazia (průměrnost)“, před pár měsíci publikovaná v Itálii, se tím zabývá. Filozof publikoval řadu knih o politice a vládnutí, o krizi kritického myšlení. Je to jeden z mála intelektuálů světové klasy.
     Deneault anylyzuje banální slovník doby: extrémní Trump a Varufakis; náboženství brand; důvěřující konzument; diktatura dobré nálady a ušlechtilého srdce. V ekonomice terminologické banality typu: revitalizovaná práce; vysoké standardy governance; respektování hodnot excelence. Nezapomíná na běžné tiky průměrných: zůstat ve hře; umět se prodat; být svým vlastním manažerem. Žádná nová francouzská revoluce se nekonala, Deneault říká, že Bastila nepadla, ale útok se odehrál, průměrní převzali moc. 
    Sociální bída je všem patrná, a bez velkého moralizování, sociální tlak preferuje zprůměrovanou osobu. Nebýt „někdo“, ale jeden nikdo ze statisíců. Obrovskou vinu na tom mají univerzity, které vedou ke zploštění a unifikaci, protože většina tamních pedagogů v posledních desetiletích nemá odpovídající úroveň a kvalifikaci, vědecký profil tam vesměs chybí. Univerzita se pojí s mocí a nulovou intelektualitou. V politice je běžná kariéra nově příchozích, neznámých osobností bez profilu a zkušenosti, často jde o lidi, kteří nikdy nepracovali. Dnes se silné výroky nenosí, ale v éře průměrnosti jsou žádané výroky, které utěšují.
     Deneault říká: „Manažerská angličtina zabila angličtinu. Jsme svědky lingvistické sebevraždy, která mluví tímto jazykem. Pokud jste anglofonní, nemůžete uchopit svět nebo sociální jev v jeho komplexnosti, pomocí této slovní zásoby, která může být užitečná jen v úzce speciálním prostředí“.
   Diktatura je psychotickou záležitostí, průměrnost je perverzní. Psychotickou z toho důvodu, že nemá žádnou pochybu o svých rozhodnutích. Hitler, Mussolini, byli hyper-čitelní, fascinování  vlastními slovy; průměrnost je perverzní protože usiluje o rozpuštění autority osob, které se nakonec chovají, jako by to byla jejich vůle.
     Měli bychom se imunizovat proti slovníku, který mluví o pokroku, inovacích, excelenci. Zde se totiž skrývá průměrnost, používá termíny disproporčním způsobem. Sociální sítě jsou pivotní, a tak manipulují s hlavou co nejvíc, antidotem průměrnosti je kritické myšlení. Např. zrovna dnes - prezident odmítl nominovat ministrem ekonomie Paola Savonu, vynikající profesor si dovolil kritizovat ekonomickou politiku Evropské unie. Objevují se již záblesky na horizontu, ale bude to vyžadovat hodně odvahy než se vrátíme k plodnějším dobám a pohřbíme současný status průměrnosti.