srbsko

Republika Srpska

  Bosna a Herzegovina je konfederace dvou konstitutivních částí, srbské a bosensko-chorvatské. Daytonské dohody v devadesátých letech stanovují principy fungování konfederace. Republika Srpska je trnem v oku Evropské unii.
 Důvod asi spočívá v tom, že Srbové a vůbec národní principy jsou v EU nenáviděny. Co je nejhorší, tato organizace se evidentně snaží o likvidaci srbské republiky, o pomalé omezování pravomocí srbské vlády v Banja Luce a větší moc pro sarajevské centrum, ovládané bosenskými  muslimy. Republika Srpska funguje po všech stránkách lépe, včetně hospodářství,  než bosensko-chorvatská  enkláva a to navzdor unijní podpoře. Rétorika Evropské unie je triviální a antidemokratická. Konfederace (Unie) nefunguje dobře – nutno předat pravomoci do centra (Sarajevu, Bruselu). V tomto smyslu se vede unijní propaganda, v tomto smyslu se komentují závěry tribunálu. Jednostranně se unijní politickokorektní média ztotožňují s muslimsko bosenskou ideologií.
  Např. v Rakousku, které se ke své minulosti staví věsměs tak, že nikdy nebyla a jehož podíl na rozbití bývalé Jugoslávie je nepopiratelný a konsekventně na iniciaci následných válek, se můžeme dočíst v hlavním tiskovém médiu Standardu (Nedad Memic): „Pokud se vedení Republiky Srpska od Karadžičova dědictví (brutální etnické rozdělení) nedistancuje, pak Bosňáci a Chorvati nebudou akceptovat její existenci“. Národní sebeurčení a národní stát je totožný v optice rakouských novin s brutálním etnickým rozdělením. Samozřejmě ať Bosňáci a Chorvati akceptují co chtějí, je to jejich právo, ale tato demagogie rakouských listů vsugerovala rakouskému publiku, že Republika Srpska nemá právo na existenci. V německém a rakouském politickokorektním tisku je patrná až bizarní patologie, za několik desetiletí jejich informování, jsem nenarazil na  jednu pozitivní informaci o Srbech, to spíš občas i o Talibanu. Psaní rakouského tisku je silnější v skryté averzi a o to podlejší. V tom samém Standardu na jiném místě se např.  lze dočíst o srbském imperialismu v bývalé Jugoslávii, současné srbské vůdce Vučiče a Nikoliče tam spojují s Miloševičem atd. Až nekontrolovatelná verbální deformace a permanentní intoxikace čtenářů. Možná to má co do činění s faktem, že Srbové jako jediný národ v Evropě nikdy nebyli poraženi nacistickými zločinci a vlastně Jugoslávie nebyla nikdy úplně nazigermány okupována. Srbové neporazitelní a to vadí germánské politickokorektní propagandě.  
  Srbové považují proces s Karadžičem ze neregulérní a nespravedlivý. Bosňáci též za nespravedlivý, asi by mu chtěli dát trest smrti a la šaria, ale netroufají si to otevřeně deklarovat.
   K rozhodnutí Haagského tribunálu se vyjádřila vláda Republiky Srpska v Banja Luce 25 března. (volný překlad)
1. Vláda se domnívá, že všechny osoby, nezávisle na národnosti, podezřelé z válečných zločinů, by měly být souzeny.
2. Vláda se domnívá, že rozhodnutí Haagského tribunálu v případě prvního prezidenta Radovana Karadžiče, je na prvním místě politicky motivováno a politicky argumentováno. Rozhodnutí nepřispěje ke smíření etnik obou konfederativních republik.
3. Vláda republiky prohlašuje, že rozhodnutí tribunálu může mířit pouze na osoby a odmítá jakékoliv spekulace ve smyslu zpochybnění základů Republiky Srpska.
4. Vláda poskytne v rámci svých kompetencí pomoc týmu juristů, který povede odvolání.
5. Vláda zpřístupní ze svých zdrojů veškerá fakta, která má k dispozici.
6. Vláda republiky očekává, že mezinárodní tribunál vyšetří obvinění, která se objevila během procesu proti muslimským ozbrojeným silám, které záměrně ve svých oblastech zabíjely obyvatelstvo, aby vzbudily sympatie mezinárodní veřejnosti ve prospěch muslimského obyvatelstva.
6. Vláda vyzývá centrální vládu v Sarajevu, aby nepolitizovala závěry Haagského tribunálu.
7. Vláda Republiky Srpska vyzývá občany republiky, aby zachovali důstojnost a zdrželi se projevů násilí.